Lidé si odnepaměti snažili usnadnit život různými pomůckami, jen si vzpomeňte na školní výuku, kde jste se dozvídali, jak se již v pravěku objevovaly pazourky, první keramické nádoby, později bronzové a ocelové nástroje, ale lidé potřebovali ulehat na něčem měkkém, a toužili po měkkém i chodit. První koberce se začaly tkát již před mnoha tisíci lety, strojní výroba koberců započala až krátce po vzniku průmyslové revoluce a dnes stačí vejít do obchodu a máte před sebou desítky a desítky různých vzorů, barev, hustoty vláken a rozměrů kobercové metráže. Je velice snadné nechat si koberec odměřit, zabalit, nechat přivézt domů a položit na podlahu. A pak už jen užíváte tu úžasnou měkkost a pohodlí, které si ještě před pár stoletími mohla dovolit jen movitá šlechta či měšťané.
Koberce jsou zatím stále tím nejpříjemnějším podkladem, který na podlaze můžete mít. Vyzujete se z bot a konečně svým nohám ulevíte po celodenní lopotě a chůzi v obuvi. Víte o tom, že lidská chodidla nebyla stvořena k tomu, aby se pohybovala uzavřená v obuvi po celý den? Koberce jsou bohužel jen jedním z mála míst, kde můžeme chodit bez bot pohodlně, ale to se také projevuje na jeho povrchu nečistotou a zápachem.
Koberec je především textilie, jsou to vlákna vedle sebe a ta snadno přijímají různé biologické nečistoty, jako je prach, sloučeniny s těžkými kovy, zbytky kůže, kožní maz, tuky, bakterie a lidský pot. Část těchto nečistot se odstraní vysavačem, ale opravdu jen část, mnoho látek se usadí na povrchu vláken a přilne k nim takovou silou, že se musí odstranit silnějšími prostředky. A tehdy pak nastupuje strojní čištění, nejlépe mechanismy osvědčenými, patentovanými, a s technologií, která účinně konkuruje ostatním čisticím systémům. Do této kategorie patří i systém čištění koberců v Praze 6 s názvem Rotovac, jedná se o rotující kartáče, které důkladně prohnětou každé vlákno, a vzniklou kaši plnou nečistot ihned odsají podtlakovým nasáváním. Výsledkem je pak koberec, jako nový.