Desinfekce vody v nádrži se provádí buď prověřeným způsobem pomocí chlóru, nebo bez něho alternativními prostředky. Mezi lidmi však panuje poměrně vžitý omyl, že desinfekce s pomocí mořské soli je bezchlorová chemie. Není to pravda, solný roztok je v tomto případě rozkládán elektrolýzou na volné ionty sodíku a chlóru.
U bezchlorových přípravků se jedná většinou o působení tzv. aktivního kyslíku, které však vyžaduje velmi přesné měření dávek a dodržování pravidelných intervalů jejich aplikace. Cenově vychází zhruba o třicet procent dražší. Výhodou je absence chlorového „zápachu“ a oči a sliznice nebývají podrážděné.
Přejít plynule z jednoho způsobu ošetřování vody na druhý je snadné, pouze je třeba před nasazením nové metody dodržet interval zhruba pěti dnů vynechání předchozích přípravků.
Jestliže se rozhodnete pro klasické chlorování, na počátku koupací sezóny je vhodné začít s tzv. Chlor startem. Postupujte podle instrukcí v návodu a vhodným testerem měřte hodnotu volného chlóru, která musí být v rozmezí 0,3 – 0,5 mg/l. Pro kyslíkové prostředky platí hodnota aktivního kyslíku 8 – 15 mg/l. Kyslíkové přípravky se nazývají Oxi shock (šok).
Průběžné udržování kvality vodní náplně se pak provádí nejčastěji chlornanem sodným v tabletách, které se někdy kombinují s algicidními látkami proti tvorbě řas a s vločkovačem pro jejich efektivní odfiltrování.
Jak pracuje vločkovač
I u důkladně prováděné desinfekce se někdy nelze ubránit vzniku vodní řasy. Ta se dobře rozmnožuje za teplého slunečného počasí a bývá často rezistentní vůči bazénové chemii. Odstraní se pak pouze algicidním přípravkem a někdy se stává, že se velmi drobné částečky odumřelých řas nezachytí ve filtraci a způsobí vodní zákal. Jediný způsob, jak se jej zbavit, je pak vločkovač. Shlukuje jednotlivé molekuly nečistot do větších celků (vloček) a ty pak zachytí písek, zeolit nebo papírová vložka ve filtrační kartuši.